Historie obce Rácovice

   Rácovice patří mezi místa starého osídlení. Název obce vznikl z osobního jména Rác a znamená ves lidí Rácových. Pozastavme se chvíli u jména   Rác. Podle akademika Niederdleho, který zmapoval dobu stěhování národů, žilo na západní  hranici naší republiky vesměs srbské obyvatelstvo, viz. mapa  na  poslední straně obálky. Proto bylo lehce možné, že některá rodová větev se od této velké srbské enklávy odtrhla a mohla doputovat  na   zdejší místo, zde pak založit slovanské hradiště a posléze tvrz.
      V obsáhlých dějinách profesora Františka Palackého se můžeme  dočíst 
o Rácích jako o Srbech, tento příměr byl ve středověku běžně užíván. Z toho můžeme s velkou pravděpodobností konstatovat že, Rác byl zřejmě  srbského původu.

Název obce v historických pramenech.

V roce : 1354  RACZOWICZ
              1671  RACŽOWITZ
              1751  RATZOWITZ
              1872  RATZOWITZ
              1500  RACZOVIC
              1718  RACŽIOWITZ
              1846  RATSCHOWITZ
              1893  RÁCOVICE

    Tvrze a hrady byly obrannými středisky hranice a obchodních cest, dále pak reprezentanty začínajícího feudálního zřízení, který lze pozorovat na Moravě již od Velkomoravské říše. Na tvrzích seděli drobní šlechtici, kteří se osamostatnili z královských družiníků, těm podléhaly vesnice a blízké okolí. Zeměpánské hrady měly význam vojenský a správní a to i nad zemany a rytíři. Na hradech sídlili vladykové a jejich zbrojnoši, tito dbali na bezpečnost, vybírali daně a soudili.
    V Rácovicích lze vcelku velmi dobře vypozorovat křižovatku dvou cest místního významu. Jedna táhnoucí se od Bítova přes Dešov, Velký Újezd a Rácovice, pokračujíc lesem do Komárovic, dále pak navazuje na hlavní spojnici vedoucí ze Znojma až do horního města Jihlavy. Druhá pak z Moravských Budějovic do Jemnice. Nad křižovatkou těchto cest na drobném skalnatém ostrohu, kde dnes stojí domy č.p.40, 41 a 42 nejdřív asi vzniká kruhové slovanské hradiště, půdorys a poloha lokality tomu ještě dnes nasvědčují.
    První písemná zmínka o Rácovicích se vztahuje k roku 1354. Tehdy se uvádí Ctibor z Rácovic, dnes nemůžeme říci jakým titulem se tento předek honosil, zda byl zeman, rytíř nebo vladyka. V této době už asi stála v Rácovicích kamenná tvrz nebo se dostavovala. Tuto zprávu zaznamenal v Pamětní knize újezdské farář, rodák ze sousedních Dědic, který se zabýval historií zdejšího kraje a prozkoumal již tehdy málo dostupné únikové chodby Rácovské tvrze, táhnoucí se pod přední částí Ovčírny.      V části jedné šachty nalezl vytesaný latinský letopočet MCCCLV - 1355 to je přímý důkaz toho, že v této době již tvrz stála. Dále pak několik desetiletí nemáme o Rácovicích žádných písemných zpráv, až za doby husitské a to nepřímo  týkající se  naší obce, ale o blízkém Smilově kopci. Na Smilově kopci byl církevní dvůr, který již byl v XV. století pustý. Zápis praví, že na tomto dvoře byli od žižkových vojáků oběšeni a upáleni kněží. Jeden kněz se prý zachránil a namaloval tento výjev na dřevo a obraz ten byl dán na sloupek k Brůdku kde dnes  stojí kaplička.            

Panské rody v držení Rácovic.

R.1460 - okolo  tohoto  roku  umírá  Jaroslav , poslední  mužský   potomek  
                pánů z Rácovic
R.1464 - si  bere  vdovu  po  Jaroslavu, vladyka  Jan Hroch z  Pošny. Tento
rod pocházel z obce na Slavonicku, poblíž Starého Hobzí dnes již      dávno zaniklé. Jeden z jeho synů je pochován v kostele ve Vel.Újezdě, dnes v postraní kapli zvané Cyrilka, dříve zde stával hlavní oltář gotického kostela. Ještě roku 1507 zde seděl Jindřich Hroch z Pošny.
R.1510 - je zde Jan st. z Ludanic.Rod pánů z Ludanic pocházel z Uher a na       
Moravu přišli až po válkách husitských. Brzy se domohli vážnosti a zámožnosti.
Na vrchol moci a významu přivedl celý rod Václav z Ludanic, který zastával v letech 1541-56 moravského zemského hejtmana. V erbovním znaku měli husu ( maďarsky "lúd") od toho vznikl název rodu. Tento rod pohasl v roce 1601,kdy zemřela poslední dědička a manželka Petra Voka z Rožmberka.
R. 1537 - byly Rácovice  prodány Janu Zajímači z Kunštátu a  pak Tasovi a 
Petrovi Bošovským z Polanky. Tas pak prodal vše Zikmundovi Oslavickému z Jemničky.
R. 1542 - Eva  z  Jemničky  prodala  ves  Rácovice  Janu  Zahrádeckému ze
Zahrádek. V roce 1589 prodali Arnošt a Smil Zahrádečtí tvrz a ves Rácovice, pusté Bořečkovice (asi dnešní Bořínky) a půl Zvěrkovic vdově po Janu Záhrádeckém, Magdaléně Miškové ze Žlunic, která roku 1590 prodala vše své dceři Voršile Zahrádecké ze Zahrádek.
R. 1601 - se  uvádí  Volf  Chlumecký z Chlumu, jenž byl tohoto roku již po
smrti. V této době jsou zde uváděny již dva dvory, tvrz, ves a pivovar.
R. 1633 - kupuje  Rácovice  Fridrich  Jankovský  z  Vlašimi  od Krescencie
Říčanské ze Zahrádek za 5500 zl. moravských k Jemnici. Zde končí až na několik vyjímek samostatnost tohoto malého Rácovského panství. Ves pak sdílela osudy  panství  Jemnického.

    Před třicetiletou válkou bylo v Rácovicích 13 usedlostí, po válce  zůstalo osazených 6 a 7 zpustlo. Do r. 1671 se podařilo znovu osadit 1 usedlost.V té době byli ve vsi ze starých usedlíků 2 láníci, 2 pololáníci a 2 čtvrtláníci, z nových pak 1 čtvrtláník. Ostatní usedlosti zůstaly prázdné. V Rácovicích byli čtvrtláníci zváni též podsedky. V této době zaniká Rácovská tvrz
    Okolo roku 1650 možná dříve, přichází do Rácovic svobodný rod Radkovských, dnes nevíme odkud přišel, snad z Radkovic. Tento rod je uváděn v pramenech jako dominikál. Dominikální půdou se nazývaly pozemky, které patřily vrchnostem na rozdíl od pozemků poddaných, selských neboli rustikálních. Z toho vyplývá, že tento rod v minulosti byl asi zemanský. V tomto údobí se asi staví mlýn a rybník u lesíka, tomu odpovídá stáří dubů na hrázi. Kaskáda rybníků táhnoucí se po levé straně lesa k Dědicím byla budována o pár desetiletí později, kolem roku 1700. Rybník pod Křivánkami býval jako chovný, pod hrází měl sádky. Objekty ve Žlíbku pravděpodobně sloužily, jako sídlo baštýře, tedy správce rybníků a pocházejí asi z téže doby.

Rácovice v područí Jemnického panství.

R. 1736 - umírá  bez   mužských  potomků   poslední  z  rodu  Jankovských
hrabě Maxmilián Arnošt. Z této doby asi pochází pověst, která se v obci až do dnes traduje. Hraběnce jedoucí po hrázi rybníka se splašily koně a ona s kočárem spadla do tůně pod splav. Na počest toho, že hraběnka vyvázla bez úhony nechává hrabě postavit    sochu     ochránce     mostů     sv.    Jana Nepomuckého
( prohlášen za sv. 1729 )  a  rozšířit  most.
R. 1755 - získává  Jemnické  panství  po  dlouhých   soudních   sporech  hr.
Maxmilián Daun. V létě r.1775 ovlivněni jarním povstáním nevolníků v Čechách, zasáhla tato vlna také jižní Moravu. Poddaní v Rácovicích spolu se sedláky všech vsí na Jemnickém panství se obrátili na vrchnost s požadavkem o snížení roboty, což bylo odmítnuto a jejich spurný požadavek nahlášen krajskému úřadu ve Znojmě. Střet císařských ze sedláky u Lesonic, kde došlo ke střelbě, zaplatilo šest nevolníků smrtí a bylo několik desítek raněných. Události tohoto roku pak urychlily vydání robotního patentu 7.září 1775, který sice robotu nerušil, ale přinesl větší či menší úlevy. Za napoleonských válek byli ubytováni na Rácovském vrchnostenském dvoře Francouzi, obec je musela zdarma zásobovat potravinami. Jemničtí židé jim až sem dováželi jižní ovoce, ves tím strašně trpěla.
R. 1815 - došlo   ke  změně  majitele  panství, když  Jemnice  byla  prodána 
8.března za 635000 zl. Janu Filipovi Stadionovi. Za tohoto majitele dochází na panství k poslední robotní selské rebélii. Stadioni však nedrželi panství dlouho.
R. 1826 - dostává     panství    novou     majitelku  ,  ovdovělou     hraběnku
Tranttmansdorfovou, držitelku sousedního  panství  Staré   Hobzí. V roce 1832 - 1836 řádila v celém kraji cholera, která připravila mnoho lidí o život.
R. 1841 - dochází k další změně majitele, když město  a  panství  v  Jemnici
koupil za 815300 zl. markrabě Alfonz Pallavicini. Tento velmož nechává stavět v naší obci ovčíreň. Z  Náměště nad Oslavou nakupuje 644 ovcí španělského typu pro vlnu a ze Skalice 16ks vepřů. Je zde zřízena vrchnostenská palírna, kde tři dělníci vyrobili za rok 250 věder (vědro - 56,586 l.) pálenky, kterou formani vozili do Vídně. K tomu bylo třeba 300 měřic (měřice - 61,487l.) obilného šrotu, 3000 měřic brambor a 130 sáhů (asi 500m3) dřeva jako paliva.
         
Desátky a robota.

    Desátky, rozumíme dávky hlavně v plodinách, jež od pradávna se odváděly vrchnostem světským a duchovním. Časem se desátky všelijak upravovaly ba i převáděly na peníze, zvláště tam, kde pán desátku daleko bydlel. V době žní určil správce nebo farář důvěryhodnou osobu tzv. vytejkače, který jel na koni a u každého desátého mandelu strhl snop, mandel tím patřil faráři nebo vrchnosti.Opatrní desátníci hleděli desátky všelijak odbýt, aby jim neubylo. Víme to ze stížností na jisté sedláky, kde se praví,že snopy vozí nejdřív do svých stodol, tam je oklepávají a pak teprve odvážejí do farských či panských stodol. V roce 1819 za faráře Jana Gabriela se odváděly tyto desátky. V obci Rácovice je 11 čtvrtláníků desátkem povinných a ty odvádějí ze svých rustikálních statků, 10 snopů pšenice, 2 kopy a 30 snopů žita, jednu kopu a 20 snopů ovsa. Dále mají za povinnost vše odvést do panských a farských stodol. Vrchnost nemá vůči nim povinností žádných. Dne 25.února 1850 se desátky rustikální převedly na finanční částky, to bylo tzv. vyvázání desátků.

    Poddaný lid ve starších dobách robotoval jen několik týdnů v roce a platil skromný poplatek. To se postupem doby mění, v polovině 17 stol. již poddaný robotoval tři dny v týdnu potahem a pěšky týden po celý rok. Dne 28.června roku 1680 vydává císař Leopold I. robotní patent, který má zakročit proti kruté zvůli vrchnosti a nařizuje robotu tři dny potahem a tři dny pěšky v týdnu. Páni však tohoto nařízení nedbali a robotu stále upravovali dle vlastní potřeby. Poddaný byl kolikrát doháněn k větší robotě bitím, lid proto utíkal k pánům kde robota byla snášenlivější. Zajímavá situace byla v sousedních Třebelovicích, tam sedláci polní robotu nekonali, jejich povinností bylo dovážet dřevo do panských cihelen, palíren, pil a též na vrchnostenské stavby. V roce 1848 byla robota zrušena, patentem císaře Františka Josefa I. a tím spadla tato staletá tíha z venkovského lidu.    

Obyvatelstvo, živnosti a řemesla.
   
    V obci žilo obyvatelstvo vesměs České národnosti i když vyjímky se našly, tak např. v roce 1894 žila v č.p. 13 židovka Katy Ernberger. Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z nepálených cihel nebo kamene, pokryté slaměnými došky. Chlévy pro dobytek byly pod společnou střechou, stodoly byly dřevěné a stavěné opodál. Lepší stavební stav vykazoval vrchnostenský dvůr a ovčín pokrytý nehořlavou krytinou.
R. 1880 - měla obec 42 domů  a  žilo zde 243 obyvatel. Většina obyvatel se
živila  zemědělstvím. Živnosti a řemesla : 1 bednář, 1 hostinský, 1 kovář, 1 krupař , 1 knoflikář, 1 malíř, 1 obchodník s drůbeží, 2 ševci, 1 stolař, a mlynář, který hospodařil ještě na 32 ha polí a luk, roku 1893 mlýn vyhořel.
R. 1921 - zde bylo  napočítáno 47 domů a 267 obyvatel. V tomto roce  se  v
obci chovalo 9 koní, 197 kusů hovězího a 36 kusů vepřového dobytka a též několik desítek ovcí a koz. Ves vlastnila plemenného býka.
R. 1930 - 49 domů 250 obyvatel.
R. 1950 - 50 domů 178 obyvatel
R. 2003 - 56 domů 106 obyvatel
    Rácovská mládež nejdřív docházela do farní školy ve Velkém Újezdě a od roku 1946 do obecní školy v Třebelovicích.
    Místem trhu byla města Jemnice a Moravské Budějovice.

Rácovské kříže.

    Kříž k zastávce nechala v roce 1919 postavit Marie Fialová k památce manžela Jana, který padl v I. světové válce. Na cestě k Meznýmu byl zbudován Janem Fialou v roce 1885. Na Prostřední cestě stojí kříž Jakuba Fialy k památce jeho bratra. Při silnici k Dědicím stojí kříž z roku 1907 postavený Antonínem Daňhelem a za Lesíkem je kříž Lukášův, který se vystěhoval do Ameriky.

Některé Rácovské lokality (tratě).

   Na klinkách - Na březový - Na kopaninách - Na kopcích - Na padělkách
Na pískách - Za ovčírnou - Na širokým - Na křovinkách - V mezným - U   kolomazný pece - Pod vrchem - Na dlohý - Na bořínkách - Lichy - Šlachta - Mrchoviště - Za dvorem - V pučínce - V dálce.    

Politické uspořádání.

    Do roku 1849 byly Rácovice součástí panství Jemnického, od roku 1850 až 1855 byly začleněny pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod Okresní soud v Jemnici. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly v období 1855 - 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Jemnici. Když byla v roce 1868 veřejná správa a soudnictví odděleny, vrátily se pod pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, kam patřily až do roku 1896.V tomto roce vzniklo nové Okresní hejtmanství v Mor. Budějovicích, které získalo působnost i pro soudní okres v Jemnici. Sem příslušely Rácovice až do roku 1960, kdy po správní reorganizaci připadly pod okres Třebíč. V rámci integrace obcí byly Rácovice od roku 1960 připojeny pod MNV v Třebelovicích, od roku 1990 mají opět samostatný obecní úřad. Převážně zemědělský ráz obce měl vliv též na výsledky parlamentních voleb.
R. 1929 - zde získala ČSL 57 hlasů, Republikánská strana českého venkova
47 hlasů, Čs. strana národně sociální 27 hlasů z celkového počtu 157 voličů.
R. 1935 - získala  Republikánská strana 53 hlasů, ČSL 51 hlasů a Čs. strana
národně socialistická 16 hlasů z celkového počtu 155 voličů.     
R. 1946 - v poválečných  parlamentních  volbách   získala  ČSL 67  hlasů  a
KSČ 65 hlasů z celkového počtu 148 voličů.

Jména rychtářů a starostů.

1848 - Švanda Albert       
1876 - Fiala Jan                
1882 - Křivan Tomáš       
1890 - Baštář Ondřej        
1892 - Křivánek Tomáš   
1899 - Křivánek Tomáš   
1901 - Kosmák Ferdinand
1902 - Křivánek Tomáš   
1904 - Křivánek Tomáš   
1907 - Kosmák Ferdinand
1910 - Křivánek Tomáš           
1913 - Kosmák Ferdinand
1917 - Kosmák Ferdinand
1924 - Cvak Tomáš
1925 - Daňhel Rudolf
1929 - Daňhel Rudolf
1945 - Daňhel Rudolf
1948 - Baštář František
1950 - Slabý Jindřich
1951 - Sigmund Adolf
1952 - Fiala Jaroslav
1954 - Sigmund Adolf
             
             
Rácovice po politické reformě.

    Obec získala větší pravomoc, mohla s obecním majetkem nakládat dle vlastního rozhodnutí bez vrchnosti. Každý usedlík musel vlastnit Domovský list ( asi dnešní OP ), držitel tohoto listu byl-li ve velké nouzi, obec se musela o něj postarat ( vybavit pohřeb a pod. ).

R. 1877 - si   pronajímá   dvůr,   palírnu   a   škrobárnu    Brněnský   měšťan
Ernberger. Koupil dům, dnes č. 14 a začal skupovat u usedlíků polnosti, zvláště ty, kde měla vést železniční trať, platil slušně, později se mu tato investice mnohokrát zúročila, možná, že už tehdy byla korupce.
R. 1896 - 20. října   projíždí   první    vlak   z  Mor. Budějovic  do  Jemnice.
Železnici stavěla Vídeňská firma Gros a spol. V Rácovicích mělo stát nákladové nádraží, ale obec se stavěla proti, asi se báli železného oře. Stavbou a výkupem pozemků si přišla obec na slušné peníze, zlepšila se i dopravní obslužnost.
R. 1901 - pravděpodobně  za  získané  finance  od  C.K. drah se staví v obci
kaple sv. Cyrila a Metoděje, dříve stávala na hrázi rybníka před č.5 pouze dřevěná zvonička. Stavba byla zadána mistru zednickému z Mor. Budějovic Svobodovi, který dostal za dílo 3000 korun.
R. 1914 - na svátek sv. Anny vypuká I. světová válka, mobilizační vyhláška
                byla v obci vylepena v noci. Nikomu  se  za  císaře  pána  bojovat              
                nechtělo, přesto za něj položilo život několik rácovských mužů.
                Z války se vrátili s trvalou invaliditou Jan Langr z čísla 18 a
                Antonín Slabý č.32
Padlí ve válce.
Abrhám Václav č.2,
Křivan František  č.3
Fiala Jan č.7
Mikula Matouš
Daňhel Antoním č.22
Boček Jan č.23        
Jelínek Jan č.26
Fiala Cyril č.27
Vít Karel č.30
Slabý Jan č.32
Slabý Rajmund č.32 



R. 1918 - 28. října  je   vyhlášena   Československá republika. Náš   stát   je
demokratický, všichni lidé jsou si rovni, znělo v ústech každého Čecha a Slováka.
R. 1923 - parcelace  půdy   velkostatku   Jemnického. Zemědělská  půda  je
prodávána v relacích od 160 - 940 korun za míru, celkem bylo rozparcelováno 73 ha. Zbytek o výměre 105 ha je přidělen Janu Písaříkovi a k tomu ještě lihovar a škrobárna, která byla dříve v nájmu J.Goldmana.
R. 1930 - se provádí  elektrifikace  obce, práce  provedla  ZME  Brno a dále
pro obec bylo zřízeno 7 kusů veřejného osvětlení.         
R. 1938 - postupná   okupace   Čs.   republiky   Hitlerovským    Německem.
Nejdřív odtržení sudet pak rozpad státu. Zavádí se přídělový systém, který trval až do měnové reformy v roce 1953. Někteří rácovští muži byli nasazeni na nucené práce do Německa. Byla to opět těžká zkouška ohněm.
R. 1945 - 8. května  je   konec   válečným   útrapám   a   obnovuje   se   opět
                Československá republika.
R. 1952 - založeno  v   Rácovicích   JZD. V   roce  1959   mělo  50  členů  a
hospodařilo na 219 ha zemědělské půdy, prvním předsedou družstva se stal Sigmund Adolf.

R. 1957 - postihla   Rácovice   velká    povodeň. Do oblastního tisku napsal 
                místní občan následující zprávu.

R. 1971 - se  JZD  Rácovice  sloučilo  s   JZD    Československosovětského
přátelství   v   Třebelovicích.   Po   roce   1990   se  toto  družstvo transformovalo v Zemědělské družstvo Třebelovice.
R. 1990 - po sametové revoluci se vrátil obecní úřad opět do naší obce a
                prvním starostou samostatné obce se stal ing.Jan Macálka.