Obsah stránky
Historie obce
Rácovice patří mezi místa starého osídlení. Název obce vznikl z osobního jména Rác a znamená ves lidí Rácových. Pozastavme se chvíli u jména Rác. Podle akademika Niederdleho, který zmapoval dobu stěhování národů, žilo na západní hranici naší republiky vesměs srbské obyvatelstvo, viz. mapa na poslední straně obálky. Proto bylo lehce možné, že některá rodová větev se od této velké srbské enklávy odtrhla a mohla doputovat na zdejší místo, zde pak založit slovanské hradiště a posléze tvrz.
V obsáhlých dějinách profesora Františka Palackého se můžeme dočíst
o Rácích jako o Srbech, tento příměr byl ve středověku běžně užíván. Z toho můžeme s velkou pravděpodobností konstatovat že, Rác byl zřejmě srbského původu.
Název obce v historických pramenech
V roce:
1354 RACZOWICZ
1671 RACŽOWITZ
1751 RATZOWITZ
1872 RATZOWITZ
1500 RACZOVIC
1718 RACŽIOWITZ
1846 RATSCHOWITZ
1893 RÁCOVICE
Tvrze a hrady byly obrannými středisky hranice a obchodních cest, dále pak reprezentanty začínajícího feudálního zřízení, který lze pozorovat na Moravě již od Velkomoravské říše. Na tvrzích seděli drobní šlechtici, kteří se osamostatnili z královských družiníků, těm podléhaly vesnice a blízké okolí. Zeměpánské hrady měly význam vojenský a správní a to i nad zemany a rytíři. Na hradech sídlili vladykové a jejich zbrojnoši, tito dbali na bezpečnost, vybírali daně a soudili.
V Rácovicích lze vcelku velmi dobře vypozorovat křižovatku dvou cest místního významu. Jedna táhnoucí se od Bítova přes Dešov, Velký Újezd a Rácovice, pokračujíc lesem do Komárovic, dále pak navazuje na hlavní spojnici vedoucí ze Znojma až do horního města Jihlavy. Druhá pak z Moravských Budějovic do Jemnice. Nad křižovatkou těchto cest na drobném skalnatém ostrohu, kde dnes stojí domy č.p.40, 41 a 42 nejdřív asi vzniká kruhové slovanské hradiště, půdorys a poloha lokality tomu ještě dnes nasvědčují.
První písemná zmínka o Rácovicích se vztahuje k roku 1354. Tehdy se uvádí Ctibor z Rácovic, dnes nemůžeme říci jakým titulem se tento předek honosil, zda byl zeman, rytíř nebo vladyka. V této době už asi stála v Rácovicích kamenná tvrz nebo se dostavovala. Tuto zprávu zaznamenal v Pamětní knize újezdské farář, rodák ze sousedních Dědic, který se zabýval historií zdejšího kraje a prozkoumal již tehdy málo dostupné únikové chodby Rácovské tvrze, táhnoucí se pod přední částí Ovčírny. V části jedné šachty nalezl vytesaný latinský letopočet MCCCLV - 1355 to je přímý důkaz toho, že v této době již tvrz stála. Dále pak několik desetiletí nemáme o Rácovicích žádných písemných zpráv, až za doby husitské a to nepřímo týkající se naší obce, ale o blízkém Smilově kopci. Na Smilově kopci byl církevní dvůr, který již byl v XV. století pustý. Zápis praví, že na tomto dvoře byli od žižkových vojáků oběšeni a upáleni kněží. Jeden kněz se prý zachránil a namaloval tento výjev na dřevo a obraz ten byl dán na sloupek k Brůdku kde dnes stojí kaplička.
Panské rody v držení Rácovic
R.1460 - okolo tohoto roku umírá Jaroslav, poslední mužský potomek pánů z Rácovic
R.1464 - si bere vdovu po Jaroslavu, vladyka Jan Hroch z Pošny. Tento rod pocházel z obce na Slavonicku, poblíž Starého Hobzí dnes již dávno zaniklé. Jeden z jeho synů je pochován v kostele ve Vel.Újezdě, dnes v postraní kapli zvané Cyrilka, dříve zde stával hlavní oltář gotického kostela. Ještě roku 1507 zde seděl Jindřich Hroch z Pošny.
R.1510 - je zde Jan st. z Ludanic.Rod pánů z Ludanic pocházel z Uher a na Moravu přišli až po válkách husitských. Brzy se domohli vážnosti a zámožnosti. Na vrchol moci a významu přivedl celý rod Václav z Ludanic, který zastával v letech 1541-56 moravského zemského hejtmana. V erbovním znaku měli husu (maďarsky "lúd") od toho vznikl název rodu. Tento rod pohasl v roce 1601,kdy zemřela poslední dědička a manželka Petra Voka z Rožmberka.
R. 1537 - byly Rácovice prodány Janu Zajímači z Kunštátu a pak Tasovi a Petrovi Bošovským z Polanky. Tas pak prodal vše Zikmundovi Oslavickému z Jemničky.
R. 1542 - Eva z Jemničky prodala ves Rácovice Janu Zahrádeckému ze Zahrádek. V roce 1589 prodali Arnošt a Smil Zahrádečtí tvrz a ves Rácovice, pusté Bořečkovice (asi dnešní Bořínky) a půl Zvěrkovic vdově po Janu Záhrádeckém, Magdaléně Miškové ze Žlunic, která roku 1590 prodala vše své dceři Voršile Zahrádecké ze Zahrádek.
R. 1601 - se uvádí Volf Chlumecký z Chlumu, jenž byl tohoto roku již posmrti. V této době jsou zde uváděny již dva dvory, tvrz, ves a pivovar.
R. 1633 - kupuje Rácovice Fridrich Jankovský z Vlašimi od Krescencie Říčanské ze Zahrádek za 5500 zl. moravských k Jemnici. Zde končí až na několik vyjímek samostatnost tohoto malého Rácovského panství. Ves pak sdílela osudy panství Jemnického.
Před třicetiletou válkou bylo v Rácovicích 13 usedlostí, po válce zůstalo osazených 6 a 7 zpustlo. Do r. 1671 se podařilo znovu osadit 1 usedlost.V té době byli ve vsi ze starých usedlíků 2 láníci, 2 pololáníci a 2 čtvrtláníci, z nových pak 1 čtvrtláník. Ostatní usedlosti zůstaly prázdné. V Rácovicích byli čtvrtláníci zváni též podsedky. V této době zaniká Rácovská tvrz.
Okolo roku 1650 možná dříve, přichází do Rácovic svobodný rod Radkovských, dnes nevíme odkud přišel, snad z Radkovic. Tento rod je uváděn v pramenech jako dominikál. Dominikální půdou se nazývaly pozemky, které patřily vrchnostem na rozdíl od pozemků poddaných, selských neboli rustikálních. Z toho vyplývá, že tento rod v minulosti byl asi zemanský. V tomto údobí se asi staví mlýn a rybník u lesíka, tomu odpovídá stáří dubů na hrázi. Kaskáda rybníků táhnoucí se po levé straně lesa k Dědicím byla budována o pár desetiletí později, kolem roku 1700. Rybník pod Křivánkami býval jako chovný, pod hrází měl sádky. Objekty ve Žlíbku pravděpodobně sloužily, jako sídlo baštýře, tedy správce rybníků a pocházejí asi z téže doby.
Rácovice v područí Jemnického panství
R. 1736 - umírá bez mužských potomků poslední z rodu Jankovských hrabě Maxmilián Arnošt. Z této doby asi pochází pověst, která se v obci až do dnes traduje. Hraběnce jedoucí po hrázi rybníka se splašily koně a ona s kočárem spadla do tůně pod splav. Na počest toho, že hraběnka vyvázla bez úhony nechává hrabě postavit sochu ochránce mostů sv. Jana Nepomuckého (prohlášen za sv. 1729) a rozšířit most.
R. 1755 - získává Jemnické panství po dlouhých soudních sporech hr. Maxmilián Daun. V létě r.1775 ovlivněni jarním povstáním nevolníků v Čechách, zasáhla tato vlna také jižní Moravu. Poddaní v Rácovicích spolu se sedláky všech vsí na Jemnickém panství se obrátili na vrchnost s požadavkem o snížení roboty, což bylo odmítnuto a jejich spurný požadavek nahlášen krajskému úřadu ve Znojmě. Střet císařských ze sedláky u Lesonic, kde došlo ke střelbě, zaplatilo šest nevolníků smrtí a bylo několik desítek raněných. Události tohoto roku pak urychlily vydání robotního patentu 7.září 1775, který sice robotu nerušil, ale přinesl větší či menší úlevy. Za napoleonských válek byli ubytováni na Rácovském vrchnostenském dvoře Francouzi, obec je musela zdarma zásobovat potravinami. Jemničtí židé jim až sem dováželi jižní ovoce, ves tím strašně trpěla.
R. 1815 - došlo ke změně majitele panství, když Jemnice byla prodána 8.března za 635000 zl. Janu Filipovi Stadionovi. Za tohoto majitele dochází na panství k poslední robotní selské rebélii. Stadioni však nedrželi panství dlouho.
R. 1826 - dostává panství novou majitelku, ovdovělou hraběnku Tranttmansdorfovou, držitelku sousedního panství Staré Hobzí. V roce 1832 - 1836 řádila v celém kraji cholera, která připravila mnoho lidí o život.
R. 1841 - dochází k další změně majitele, když město a panství v Jemnici koupil za 815300 zl. markrabě Alfonz Pallavicini. Tento velmož nechává stavět v naší obci ovčíreň. Z Náměště nad Oslavou nakupuje 644 ovcí španělského typu pro vlnu a ze Skalice 16ks vepřů. Je zde zřízena vrchnostenská palírna, kde tři dělníci vyrobili za rok 250 věder (vědro - 56,586 l.) pálenky, kterou formani vozili do Vídně. K tomu bylo třeba 300 měřic (měřice - 61,487l.) obilného šrotu, 3000 měřic brambor a 130 sáhů (asi 500m3) dřeva jako paliva.
Desátky a robota
Desátky, rozumíme dávky hlavně v plodinách, jež od pradávna se odváděly vrchnostem světským a duchovním. Časem se desátky všelijak upravovaly ba i převáděly na peníze, zvláště tam, kde pán desátku daleko bydlel. V době žní určil správce nebo farář důvěryhodnou osobu tzv. vytejkače, který jel na koni a u každého desátého mandelu strhl snop, mandel tím patřil faráři nebo vrchnosti.Opatrní desátníci hleděli desátky všelijak odbýt, aby jim neubylo. Víme to ze stížností na jisté sedláky, kde se praví,že snopy vozí nejdřív do svých stodol, tam je oklepávají a pak teprve odvážejí do farských či panských stodol. V roce 1819 za faráře Jana Gabriela se odváděly tyto desátky. V obci Rácovice je 11 čtvrtláníků desátkem povinných a ty odvádějí ze svých rustikálních statků, 10 snopů pšenice, 2 kopy a 30 snopů žita, jednu kopu a 20 snopů ovsa. Dále mají za povinnost vše odvést do panských a farských stodol. Vrchnost nemá vůči nim povinností žádných. Dne 25.února 1850 se desátky rustikální převedly na finanční částky, to bylo tzv. vyvázání desátků.
Poddaný lid ve starších dobách robotoval jen několik týdnů v roce a platil skromný poplatek. To se postupem doby mění, v polovině 17 stol. již poddaný robotoval tři dny v týdnu potahem a pěšky týden po celý rok. Dne 28.června roku 1680 vydává císař Leopold I. robotní patent, který má zakročit proti kruté zvůli vrchnosti a nařizuje robotu tři dny potahem a tři dny pěšky v týdnu. Páni však tohoto nařízení nedbali a robotu stále upravovali dle vlastní potřeby. Poddaný byl kolikrát doháněn k větší robotě bitím, lid proto utíkal k pánům kde robota byla snášenlivější. Zajímavá situace byla v sousedních Třebelovicích, tam sedláci polní robotu nekonali, jejich povinností bylo dovážet dřevo do panských cihelen, palíren, pil a též na vrchnostenské stavby. V roce 1848 byla robota zrušena, patentem císaře Františka Josefa I. a tím spadla tato staletá tíha z venkovského lidu.
Obyvatelstvo, živnosti a řemesla
V obci žilo obyvatelstvo vesměs České národnosti i když vyjímky se našly, tak např. v roce 1894 žila v č.p. 13 židovka Katy Ernberger. Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z nepálených cihel nebo kamene, pokryté slaměnými došky. Chlévy pro dobytek byly pod společnou střechou, stodoly byly dřevěné a stavěné opodál. Lepší stavební stav vykazoval vrchnostenský dvůr a ovčín pokrytý nehořlavou krytinou.
R. 1880 - měla obec 42 domů a žilo zde 243 obyvatel. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Živnosti a řemesla : 1 bednář, 1 hostinský, 1 kovář, 1 krupař , 1 knoflikář, 1 malíř, 1 obchodník s drůbeží, 2 ševci, 1 stolař, a mlynář, který hospodařil ještě na 32 ha polí a luk, roku 1893 mlýn vyhořel.
R. 1921 - zde bylo napočítáno 47 domů a 267 obyvatel. V tomto roce se vobci chovalo 9 koní, 197 kusů hovězího a 36 kusů vepřového dobytka a též několik desítek ovcí a koz. Ves vlastnila plemenného býka.
R. 1930 - 49 domů 250 obyvatel
R. 1950 - 50 domů 178 obyvatel
R. 2003 - 56 domů 106 obyvatel
Rácovská mládež nejdřív docházela do farní školy ve Velkém Újezdě a od roku 1946 do obecní školy v Třebelovicích.
Místem trhu byla města Jemnice a Moravské Budějovice.
Rácovské kříže
Kříž k zastávce nechala v roce 1919 postavit Marie Fialová k památce manžela Jana, který padl v I. světové válce. Na cestě k Meznýmu byl zbudován Janem Fialou v roce 1885. Na Prostřední cestě stojí kříž Jakuba Fialy k památce jeho bratra. Při silnici k Dědicím stojí kříž z roku 1907 postavený Antonínem Daňhelem a za Lesíkem je kříž Lukášův, který se vystěhoval do Ameriky.
Některé Rácovské lokality (tratě)
Na klinkách - Na březový - Na kopaninách - Na kopcích - Na padělkách
Na pískách - Za ovčírnou - Na širokým - Na křovinkách - V mezným - U kolomazný pece - Pod vrchem - Na dlohý - Na bořínkách - Lichy - Šlachta - Mrchoviště - Za dvorem - V pučínce - V dálce.
Politické uspořádání
Do roku 1849 byly Rácovice součástí panství Jemnického, od roku 1850 až 1855 byly začleněny pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod Okresní soud v Jemnici. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly v období 1855 - 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Jemnici. Když byla v roce 1868 veřejná správa a soudnictví odděleny, vrátily se pod pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, kam patřily až do roku 1896.V tomto roce vzniklo nové Okresní hejtmanství v Mor. Budějovicích, které získalo působnost i pro soudní okres v Jemnici. Sem příslušely Rácovice až do roku 1960, kdy po správní reorganizaci připadly pod okres Třebíč. V rámci integrace obcí byly Rácovice od roku 1960 připojeny pod MNV v Třebelovicích, od roku 1990 mají opět samostatný obecní úřad. Převážně zemědělský ráz obce měl vliv též na výsledky parlamentních voleb.
R. 1929 - zde získala ČSL 57 hlasů, Republikánská strana českého venkova 47 hlasů, Čs. strana národně sociální 27 hlasů z celkového počtu 157 voličů.
R. 1935 - získala Republikánská strana 53 hlasů, ČSL 51 hlasů a Čs. strana
národně socialistická 16 hlasů z celkového počtu 155 voličů.
R. 1946 - v poválečných parlamentních volbách získala ČSL 67 hlasů a KSČ 65 hlasů z celkového počtu 148 voličů.
Jména rychtářů a starostů
1848 - Švanda Albert
1876 - Fiala Jan
1882 - Křivan Tomáš
1890 - Baštář Ondřej
1892 - Křivánek Tomáš
1899 - Křivánek Tomáš
1901 - Kosmák Ferdinand
1902 - Křivánek Tomáš
1904 - Křivánek Tomáš
1907 - Kosmák Ferdinand
1910 - Křivánek Tomáš
1913 - Kosmák Ferdinand
1917 - Kosmák Ferdinand
1924 - Cvak Tomáš
1925 - Daňhel Rudolf
1929 - Daňhel Rudolf
1945 - Daňhel Rudolf
1948 - Baštář František
1950 - Slabý Jindřich
1951 - Sigmund Adolf
1952 - Fiala Jaroslav
1954 - Sigmund Adolf
Rácovice po politické reformě
Obec získala větší pravomoc, mohla s obecním majetkem nakládat dle vlastního rozhodnutí bez vrchnosti. Každý usedlík musel vlastnit Domovský list ( asi dnešní OP ), držitel tohoto listu byl-li ve velké nouzi, obec se musela o něj postarat ( vybavit pohřeb a pod. ).
R. 1877 - si pronajímá dvůr, palírnu a škrobárnu Brněnský měšťan Ernberger. Koupil dům, dnes č. 14 a začal skupovat u usedlíků polnosti, zvláště ty, kde měla vést železniční trať, platil slušně, později se mu tato investice mnohokrát zúročila, možná, že už tehdy byla korupce.
R. 1896 - 20. října projíždí první vlak z Mor. Budějovic do Jemnice. Železnici stavěla Vídeňská firma Gros a spol. V Rácovicích mělo stát nákladové nádraží, ale obec se stavěla proti, asi se báli železného oře. Stavbou a výkupem pozemků si přišla obec na slušné peníze, zlepšila se i dopravní obslužnost.
R. 1901 - pravděpodobně za získané finance od C.K. drah se staví v obci kaple sv. Cyrila a Metoděje, dříve stávala na hrázi rybníka před č.5 pouze dřevěná zvonička. Stavba byla zadána mistru zednickému z Mor. Budějovic Svobodovi, který dostal za dílo 3000 korun.
R. 1914 - na svátek sv. Anny vypuká I. světová válka, mobilizační vyhláška byla v obci vylepena v noci. Nikomu se za císaře pána bojovat nechtělo, přesto za něj položilo život několik rácovských mužů. Z války se vrátili s trvalou invaliditou Jan Langr z čísla 18 a Antonín Slabý č.32
Padlí ve válce
Abrhám Václav č.2,
Křivan František č.3
Fiala Jan č.7
Mikula Matouš
Daňhel Antoním č.22
Boček Jan č.23
Jelínek Jan č.26
Fiala Cyril č.27
Vít Karel č.30
Slabý Jan č.32
Slabý Rajmund č.32
R. 1918 - 28. října je vyhlášena Československá republika. Náš stát je demokratický, všichni lidé jsou si rovni, znělo v ústech každého Čecha a Slováka.
R. 1923 - parcelace půdy velkostatku Jemnického. Zemědělská půda je prodávána v relacích od 160 - 940 korun za míru, celkem bylo rozparcelováno 73 ha. Zbytek o výměre 105 ha je přidělen Janu Písaříkovi a k tomu ještě lihovar a škrobárna, která byla dříve v nájmu J.Goldmana.
R. 1930 - se provádí elektrifikace obce, práce provedla ZME Brno a dále pro obec bylo zřízeno 7 kusů veřejného osvětlení.
R. 1938 - postupná okupace Čs. republiky Hitlerovským Německem. Nejdřív odtržení sudet pak rozpad státu. Zavádí se přídělový systém, který trval až do měnové reformy v roce 1953. Někteří rácovští muži byli nasazeni na nucené práce do Německa. Byla to opět těžká zkouška ohněm.
R. 1945 - 8. května je konec válečným útrapám a obnovuje se opět Československá republika.
R. 1952 - založeno v Rácovicích JZD. V roce 1959 mělo 50 členů a hospodařilo na 219 ha zemědělské půdy, prvním předsedou družstva se stal Sigmund Adolf.
R. 1957 - postihla Rácovice velká povodeň. Do oblastního tisku napsal místní občan následující zprávu.
R. 1971 - se JZD Rácovice sloučilo s JZD Československosovětského přátelství v Třebelovicích. Po roce 1990 se toto družstvo transformovalo v Zemědělské družstvo Třebelovice.
R. 1990 - po sametové revoluci se vrátil obecní úřad opět do naší obce a prvním starostou samostatné obce se stal ing.Jan Macálka.